 |
Georg Heym Umbra vitae
František Halas Potopa
Johannes Bobrowski Obětní kámen
Petr Borkovec A. B. A. F.
Jiří Červenka Konec sezony
Jiří Mědílek Dvanáct básní
Vladislav Chodasevič Těžká lyra
Josif Brodskij Římské elegie
Conor O'Callaghan Seatown
Vona Groarke Vlastní cestou
Petr Halmay Koncová světla
Jean de Sponde O smrti
Graham Greene Desátý muž
Robert Walser Jakob von Gunten
Jevgenij Rejn Bylo, byli, byla, byl...
Petr Fabian Přibližné odlehlosti
Karol Maliszewski Rok na cestě
Szilárd Borbély Pompa funebris
Robert Walser Pomocník
Yves Bonnefoy Eseje
Richard Wilbur Věci tohoto světa
Wallace Stevens Adagia
Folgore da San Gimignano Sonety
Louise Glücková Divoký kosatec
Elizabeth Bishopová Ve vesnici
Yves Bonnefoy Oblá prkna
Robert Walser Sourozenci Tannerovi
Czesław Miłosz Svět
Jiří Červenka Uvidět Znojmo
Petr Halmay Země nikoho
Robert Walser Život básníka
Wallace Stevens Učenec jediné svíce
Durs Grünbein Lekce lební báze
Anna Pravdová Zastihla je noc, Čeští výtvarní umělci ve Francii/1938–1945
Zsusza Takácsová Zakázaný jazyk
Robert Walser Večerní čtení
Igino Ugo Tarchetti Fantastické povídky
Justin Quinn Vlny a stromy
Zbigniew Herbert Barbar v zahradě
Jean Follain Podívaná světa
Robert Walser Procházka
Josef Hrdlička Loďstvo vyplouvá z temnot
Robert Pinget Passacaglia
Štěpán Nosek Na svobodě
Vona Groarke Spindrift
Arno Schmidt Leviatan
Georg Heym Umbra vitae
Kniha Umbra vitae je prvním českým knižním výborem básní jednoho z nejvýznamnějších představitelů literárního expresionismu, německého básníka Georga Heyma (1887-1912), který byl dosud zřetelným dluhem české překladové literatury. Obsáhlý soubor převodů dvou předních českých překladatelů, Ludvíka Kundery a Ivana Slavíka, postihuje celé údobí básníkovy tvorby, s důrazem na její závěrečnou a vrcholnou etapu, léta 1910-12. Součástí knihy je rozsáhlý doslov Ludvíka Kundery (vůbec první monografická česká studie zabývající se významem a souvislostmi Heymova díla) a soubor poznámek.
František Halas Potopa
Pozdní Halasovy texty zachované pod názvy Potopa a Znamení potopy. Uspořádal a doslov napsal Ludvík Kundera.
Johannes Bobrowski Obětní kámen
Kniha Obětní kámen je průřezem z přírodní lyriky významného německého básníka a prozaika, rodáka z Litvy Johannese Bobrowského (1917-1965). Český čtenář se dosud mohl s Bobrowského uhrančivým viděním světa setkat v románu Levinův mlýn (1979), povídkovém souboru Litevské klavíry a výboru z básní Znamení popela (1967). Pro edici Opus překladatelé Josef Hiršal a Bohumila Grögerová tento výbor rozšířili o jednatřicet dosud nepublikovaných básní z posmrtné sbírky Wetterzeichen (Ukazatel počasí) a básní z pozůstalosti. Doplnili jej rovněž novým doslovem. Prostorem Bobrowského básní je především krajina jeho dětství, pomezí Východních Prus a Litvy, kde se, jak píší překladatelé svazku, "mísí slovanská a germánská kultura a jazyk rybářů, zemědělců, židovských obchodníčků s jazykem vyděděných kočovných kmenů".
Petr Borkovec A. B. A. F.
Soubor dvanácti nových básní, jejichž leitmotivem je stáří a smrt. Šestá kniha veršů Petra Borkovce (1970), výrazného představitele mladší české básnické generace, překladatele a redaktora revue Souvislosti.
Jiří Červenka Konec sezony
Druhá autorova sbírka městských obrazů, krajinných pozorování a milostných básní, která následuje kritikou vysoce hodnocený soubor básní z let 1963-1995 Paměť okamžiku (1996). Jiří Červenka (1943) je nejen básník, ale i uznávaný překladatel polské literatury.
Jiří Mědílek Dvanáct básní
Po knize Bílé písmo (1996) další kniha přesných a úsporných krajinných záznamů malíře a grafika Jiřího Mědílka (1954).
Vladislav Chodasevič Těžká lyra
Obsáhlý výbor z básnického a esejistického díla ruského postsymbolisty, pozdního souputníka akméismu, vůdčího představitele porevoluční literární emigrace Vladislava Chodaseviče (1886-1939). Dílo tohoto moderního Orfea, který programově "netrhal kruh" klasické tradice a jehož ódické verše v exilu postupně zmlkaly pod tíhou "prozaismů žánrových výjevů z poválečných dní", bylo u nás dosud překládáno pouze fragmentárně, navíc exilová tvorba zůstávala až do devadesátých let zcela stranou. Kniha zahrnuje výbor z básnických sbírek Šťastný domek (1914), Cestou zrna (1920), Těžká lyra (1922), vrcholný soubor Evropská noc (1927), verše z pozůstalosti a eseje - Pompejský děs, Rozkymácená trojnožka (Puškin), Gumiljov a Blok, Hřebec s dekoltem (Majakovskij), Literatura ve vyhnanství, O Sirinovi (Nabokov), Umírání umění a jiné. Přeložili Petr Borkovec (básně) a Miluše Zadražilová (eseje).
Josif Brodskij Římské elegie
První český překlad jednoho z vrcholných cyklů ruského básníka Josifa Brodského (1940-1996), nositele Nobelovy ceny za literaturu z roku 1987. Přeložila Maita Arnautová.
Conor O'Callaghan Seatown
Přístavní čtvrť města na severoirských hranicích, "věhlasný rajón přeplněných popelnic", nejnepatrnější světelné proměny, krása ztlumená až na práh viditelnosti, řídký vzduch odlivu - výbor z veršů jednoho z nejvýraznějších představitelů mladší irské básnické generace (1968). Přeložili Tomáš Fürstenzeller a Štěpán Nosek.
Vona Groarke Vlastní cestou
"Detaily všité do látky její poezie, pospojované těmi nejvybranějšími vlákny." (Sinéad Morrissey) Rodinný a milostný život, doširoka rozevřené oči dětství, zarážející přiléhavost závratné imaginace - dvanáct básní nejčtenější irské básnířky mladší generace (1964). Přeložila Daniela Furthnerová.
Petr Halmay Koncová světla
Po delší odmlce nová sbírka jednoho z nejvýraznějších představitelů střední generace českých básníků (nar. 1958). Jako by se po více méně odstředivém tlaku předcházejících sbírek Strašná záře (1991), Bytost (1994) a knihy próz a básní Hluk (1997), jejich fragmentárnosti a hluboké skepsi, autor odvážil protichůdného kroku: velmi jemného, elegického nasvěcování celistvosti světa.
Jean de Sponde O smrti
Dvojjazyčné vydání sonetů a stancí o smrti francouzského barokního básníka Jeana de Sponde (1557-1595), jehož dílo bylo znovu objeveno až po druhé světové válce. Dnes je mnozí pokládají za jeden z nejpozoruhodnějších výkonů francouzského protestantského baroka. Přeložil Jiří Pelán.
Graham Greene Desátý muž
Hořká existenciální novela s detektivními prvky Desátý muž, která vychází česky poprvé, v sobě nese všechny typické rysy autorova literárního světa: v osobě greenovského antihrdiny, právníka Chavela, s ironickým odstupem tematizuje paradoxní jednání člověka v hraniční situaci, osudové selhání a následný průchod spletitým labyrintem lidského svědomí ústící až k tragickému rozuzlení. Novela byla napsána na sklonku druhé světové války, později - alespoň podle Greenova podání - autorem zapomenuta, v roce 1983 více méně náhodou objevena a poprvé vydána v roce 1985. Přeložila Kateřina Hilská.
Robert Walser Jakob von Gunten
Líčením pocitů odcizení, miniaturními charakterovými studiemi a živými snovými prožitky se román Jakob von Gunten blíží povídkám Franze Kafky. Elév ústavu pro výchovu sluhů Benjamenta Jakob vypráví o složité síti vnitřních vztahů, o svém umělecky úspěšném bratrovi, o kritickém obdivu k představenému a své náklonnosti k jeho sestře. Odcizení světu a touha být v něm jen čímsi bezvýznamným se u Walsera (1878-1956) na rozdíl od Kafky často pojí s vlídnějším přitakáním světu. Přeložil Radovan Charvát.
Jevgenij Rejn Bylo, byli, byla, byl.
Dvanáct elegií současného ruského básníka (1935), kterému je doma i v Evropě přiznáváno postavení jednoho z nejdůležitějších básníků své generace (sám Brodskij, obvykle považovaný za "jedničku", Rejna důsledně kladl na první místo a označoval ho za zakladatele generačního stylu) a nepominutelného autora v rámci veškeré ruské poezie 20. století. Vybral a přeložil Petr Borkovec.
Petr Fabian Přibližné odlehlosti
Lyrický deník Petra Fabiana (1974) už svým názvem naznačuje, že v něm autor rozvíjí a překvapivě prohlubuje pro něho typické rozkročení mezi odvážným a svobodným pnutím směrem k metafyzické reflexi a uzemňujícím smyslem pro minuciózní detail, obraz křehkosti, neurčitosti viditelného světa. Téma světa jako nejednoznačného prostoru, "unikající celistvosti" zrcadlící osamělou lidskou existenci je ve Fabianových krystalicky průzračných básních v próze traktováno se suverenitou a zároveň citlivostí, jež je řadí k nejpůsobivějším výkonům současné české poezie.
Karol Maliszewski Rok na cestě
Dvanáct básní současného polského básníka z jeho sbírky Rok v drodze (2000). Karol Maliszewski, výrazný básník střední generace, se narodil v roce 1960 v Nové Rudě poblíž českých hranic, kde také dodnes žije. Dosud vydal osm básnických sbírek, několik prozaických knih a rovněž dvě knihy literárních kritik. Jako recenzent spolupracuje s řadou předních polských literárních magazínů.
Maliszewského básně charakterizuje především cit pro nesamozřejmou, nezřetelnou krásu a skryté existenciální napětí krajiny na pomezí trojí kultury a na hranici přinejmenším trojích dějin, krajiny polských sudet. Překlady jeho básní do češtiny již vyšly v Souvislostech, Revolver revue a Pěší zóně. Několikrát také zazněly v Českém rozhlase. Přeložil Jiří Červenka.
Szilárd Borbély Pompa funebris
Již první vydání sbírky jednoho z nejvýraznějších současných maďarských básníků Szilárda Borbélyho (1964) získalo dvě prestižní literární ceny a těšilo se mimořádné přízni literární kritiky. Básnický svět sbírky, jejíž organickou částí je zpráva o reálné brutální události - vraždě - která postihla autorovy nejbližší, je vystavěn na formální vázanosti a obsahové variabilitě sekvencí, na větných konstrukcích, rýmech vyvolávajících středověké, barokní a obrozenecké reminiscence, na novém přístupu k sémantickým vztahům. Vytváří tak objevnou, neobyčejně působivou poetiku, která posouvá i hranice filosofie bytí. Prostřednictvím motivů z okruhu chasidismu zakresluje osobně vnímanou christologii, a mapuje tak možné cesty poezie po prožitém pekle. Přeložila Lucie Szymanowská.
Robert Walser Pomocník
Román "Der Gehülfe" vyšel poprvé v nakladatelství Bruno Cassirera v Berlíně roku 1908, tento překlad pochází z vydání z roku 1985 v německém nakladatelství Suhrkamp.
Román Pomocník vznikl na základě skutečné události. Robert Walser (1878-1956) prožil od července do prosince 1903 jako asistent u poněkud dobrodružného vynálezce Toblera ve vile u Curyšského jezera několik měsíců neklidného života v typické švýcarské měšťanské rodině na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Protagonista románu, pomocník Joseph Marti, prožívá její vzestup, plané naděje a pád, ale uprostřed postupného zániku, starostí a prolhanosti nachází i světlé okamžiky plné radosti, barev a tónů, dotvářejících neopakovatelné kouzlo Walserových postav. Přes zjevnou faleš a nepravost Toblerova světa v něm Marti dokáže nalézt i drobné doteky skutečného života a nepředstíraně se z nich těšit. Přeložil Radovan Charvát.
Yves Bonnefoy Eseje
Bonnefoy (1923) - esejista je jedním z vrcholných představitelů francouzské tradice kultivovaného přemýšlení o věcech umění, tradice, na níž participovali Baudelaire, Mallarmé, Valéry nebo Reverdy. Tematická škála jeho esejů je rozsáhlá: vedle zamyšlení o osudech a funkci poezie jsou věnovány i jednotlivým básníkům, sochařům, malířům a architektům. Předkládaný výbor přináší jednak filozoficky fundované úvahy o místě básnického slova v dnešním kulturním kontextu, jednak brilantní charakteristiky básníků a výtvarných umělců, jako jsou Leopardi, Baudelaire, Rimbaud, Celan, Mondrian nebo Giacometti. Přeložil Jiří Pelán.
Richard Wilbur Věci tohoto světa
Výbor z díla amerického básníka Richarda Wilbura (1921) sestává ze dvou autorových esejů a přibližně padesáti básní. Charakteristickým rysem jeho poezie je eliotovská "neosobnost" a "výtečná technika". Wilburovo dílo postrádá lacinou kontroverznost, o to víc však staví na tradičních hodnotách. Lze v něm vypozorovat jistou spřízněnost s poezií R. Frosta, ale i s díly M. Moorové, W. Stevense či E. Bishopové; mnohem zásadnější vliv než jeho američtí současníci mají však na Wilbura autoři evropští z nichž mnohé znamenitě překládá (z francouzštiny např. Villona, Moliéra, Baudelaira, Valéryho, Apollinaira, z ruštiny např. Brodského a Achmatovovou). Wilburovo dílo se tak jeví jako zajímavý most mezi evropskou a americkou tradicí. Přeložil Petr Onufer.
Wallace Stevens Adagia
Rukopisné sentence o básnickém umění, malířství, imaginaci a estetice Wallace Stevense, jednoho z nejdůležitějších představitelů moderní americké poezie, patří dnes ke kánonu angloamerického myšlení o literatuře. Stevensovy literárně-filozofické reflexe z let 1930-55, mnohde nejednoznačné a provokující, vyšly poprvé v autorových sebraných spisech v roce 1997 a setkaly se s velkým ohlasem (byly např. zařazeny do antologie básnické esejistiky Strong Words, Bloodaxe Books, 2000). Přeložil Štěpán Nosek.
Folgore da San Gimignano Sonety týdne a měsíců
Folgore da San Gigmignano, současník Dantův, zanechal nerozsáhlé dílo: 32 sonetů, k nimž bývají přiřazovány tři sonety sporné atribuce. Součástí tohoto zjevně fragmentárního celku jsou dva sonetové "věnce", které patří k tomu nejlíbeznějšímu, čím nás obdarovala bohatá toskánská kultura z počátku 14. století. Folgorova osobnost je zdokumentována jen skrovně: dochovalo se o něm několik zmínek v listinách sienského a sangimignanského archívu. Z jednoho takového dokumentu, vypořádávajícího dědictví po jeho synu Stefanovi, se dozvídáme, že se vlastně jmenoval Giacomo a že Folgore (jméno, jež sám užívá ve svých sonetech a jež znamená "lesk" a "záři") je přezdívka. Nepochybně si ji vysloužil svým básnickým nadáním. Z jiného záznamu vyplývá, že v roce 1295 sloužil jako prostý voják ve vojsku sienské komuny. Kdy zemřel, nelze říci: někdy mezi roky 1317 a 1332. Přeložil Jiří Pelán.
Louis Glücková Divoký kosatec
Ve sbírce Divoký kosatec (1992), za niž obdržela Pulitzerovu cenu, dovádí americká básnířka Louise Glücková (1943) k jisté dokonalosti svůj tón i básnickou techniku, kterou si postupně osvojovala a rozvíjela v předchozích knížkách. V této své šesté knize básní Glücková promlouvá způsobem, jenž se vyznačuje notnou dávkou minimalismu, přímočarosti, ba až strohosti vyjádření. Louise Glücková žije v Cambridge, Massachusetts a vyučuje poezii a tvůrčí psaní na amerických univerzitách. (dvacet let působila na Williams College, Massachusetts; v současnosti učí na Univerzitě v Yale). Přeložila Veronika Revická.
Elizabeth Bishopová Ve vesnici
Prózy Elizabeth Bishopové (1911-1979) představuje pendant k poezii této přední americké básnířky, lze je však vnímat a oceňovat i samostatně, bez přímé souvislosti s jejím dílem básnickým. Původně vycházely časopisecky, v knižní podobě se objevily až po autorčině smrti. Bishopové krátké prózy jsou zčásti autobiografické, vycházejí ze vzpomínek na dětství a na lidi, s nimiž se setkávala (například půvabný portrét známé modernistické básnířky Marianne Moorové, s níž Bishopovou pojilo důvěrné přátelství), a na místa, kde žila (Nové Skotsko, Florida, Brazílie). Kromě toho její prozaické dílo zahrnuje také několik fantaskních povídek s takřka kafkovskou či borgesovskou poetikou. Podobně jako její básně i Bishopové prózy se vyznačují dokonalým smyslem pro detail, přesnými postřehy a jemným ironickým humorem. Přeložila Mariana Housková.
Yves Bonnefoy Oblá prkna
Zatím poslední básnická sbírka francouzského básníka a esejisty, jednoho z nejvýraznějších představitelů současné francouzské kultury, je obecně pokládána za jeden z vrcholů Bonnefoyova básnického díla. Pro tuto sbírku je příznačný úsporný výraz a soustředění na to podstatné: tělo, krajinu, přírodní skutečnosti, pomíjivost života. Objevují se tu však i nová témata, především téma dětství a s ním spjatá evokace figur otce a matky. Sbírka veršů podivuhodně oproštěných a projasněných, poezie, jež si uchovala vnímavost, citlivost a samozřejmost dětského pohledu. Přeložil Jiří Pelán.
Robert Walser Sourozenci Tannerovi
Román "Geschwister Tanner" vyšel poprvé v nakladatelství Bruno Cassirera v Berlíně roku 1907, tento překlad pochází z vydání z roku 1986 v německém nakladatelství Suhrkamp.
Z velké části autobiografický a přitom neobyčejně poetickým jazykem napsaný román líčí poměry v rodině sourozenců Tannerových tak, jak je Walser (1878-1956) bezpochyby sám zažil. Simon Tanner pozoruje svět nepředpojatě a dostává se do neobvyklých konfliktů se světem konvencí, s přizpůsobenými, kariérou a konkurencí zkaženými lidmi, které provokuje svou fantazií, humorem a zdravým lidským rozumem. S lehkým ruksakem a otevřenýma, neúplatnýma očima prochází tento moderní vagabund světem, posedlý touhou po svobodě a hledáním skutečné kvality života, který se jeho svěžím, citlivým smyslům zjevuje ještě v nepokřiveném světle. Přeložil Radovan Charvát.
Czesław Miłosz Svět
"V mé rodné zemi, kam se již nevrátím, / se mezi lesy jezero leskne, / mraky jak plachty, sedrané, teskné, / vzpomínkou tiše letí vstříc závrati." Dvanáct básní nejvýznamnějšího polského básníka 20. století Czesława Miłosze (1911–2004) z jeho první sbírky Tři zimy (1936). Přeložil Jiří Červenka.
Jiří Červenka Uvidět Znojmo
Po výboru Paměť okamžiku (1996) a sbírce Konec sezony (2004) třetí kniha veršů českého básníka a překladatele polské poezie (nar. 1943). Básně, které, přestože s palčivou přiléhavostí zachycují bezprostřední skutečnost, jako by v ní evokovaly především to, oč přišla, co ji nezadržitelně opouští, její dějiny, její příběh a hluboký smysl. Proto jsou jakýmisi „vzpomínkami na vzpomínky“ ovládanými „snovou logikou“ a jejich dějištěm jsou často místa, na nichž se pro básníka podivuhodně spájí, nebo spíš s překvapivou jasností vyjevuje, jeho osobní historie spolu s hořkými dějinami Evropy minulého století, místa jeho cest po Polsku, Litvě a Ukrajině, místa jeho dětství a šťastného návratu, města Znojma.
Petr Halmay Země nikoho
Autorský výbor z prvních tří, dnes už nedostupných knih českého básníka střední generace: sbírek Strašná záře (1991), Bytost (1994) a knihy próz a básní Hluk (1997). Po sbírce Koncová světla, za niž v roce 2007 obdržel Cenu Jana Skácela, se básník vrací ke svým ranějším veršům, aby je více či méně výrazně přepracoval a pokusil se tak v nich soustředěně rekonstruovat své nejvlastnější téma: banalitu lidské existence i její slávu, která zpoza ní bezděčně prosvítá.
Robert Walser Život básníka
První část výboru z krátkých próz švýcarského spisovatele Roberta Walsera (1878–1956), od něhož vyšly v Opusu tři romány Sourozenci Tannerovi (2007), Pomocník (2006) a Jakob von Gunten (2005), zachycuje texty vzniklé v rozmezí let 1899–1920, kdy Walser napsal kromě zmíněných románů, řady básní a dramoletů také stovky krátkých próz, jež zachycují život v jeho nejživější podobě: jsou to krátké příběhy, črty a úvahy o lidech na pozadí každodennosti, půvabné odrazy autorova vnímání světa a zejména přírody. Robert Walser psal tyto prózy na počátku 20. století pro řadu časopisů a novin po celé Evropě, od Curychu a Berlína přes Vídeň až po Prahu. Přeložil Radovan Charvát.
Wallace Stevens Učenec jediné svíce
Reprezentativní výbor z básní jednoho z nejdůležitějších amerických básníků 20. století. Jeho básně byly zatím českému čtenáři známy ze skromných ukázek v antologiích a odeonského výboru Jana Zábrany Muž s modrou kytarou vydaného na počátku sedmdesátých let. Výbor a překlad Daniela Soukupa poprvé představuje tohoto básníka v celé šíři jeho díla, jeho klíčových témat a motivů. Kniha je doprovozena doslovem-interpretací překladatele, jakýmsi „úvodem do čtení“ tohoto podivuhodného básníka, který měl zásadní vliv na poezii jeho následovníků a jehož poezie představuje kontinent, který pro český literární kontext v úplnosti a důsažnosti odhaluje až tato kniha. Přeložil Daniel Soukup.
Durs Grünbein Lekce lební báze
Rozsáhlý výbor básní ze šesti sbírek, publikovaných v Německu v letech 1988–2002. V chronologicky řazených oddílech tak lze sledovat důležité linie vývoje Grünbeinovy poetiky po formální i motivické stránce; od raných impresí ze „šedé zóny“ před pádem berlínské zdi, přes titulní báseň, kde se klíčově prolíná obraz pomíjivosti, těla, kostí a hlavně mozku, jenž hraje centrální roli v Grünbeinově pojetí člověka a lidské kultury, až k archaickým dějinám. Přeložila Wanda Heinrichová.
Anna Pravdová Zastihla je noc
Čeští výtvarní umělci ve Francii/1938–1945
Francie byla od poloviny devatenáctého století až do konce třicátých let století dvacátého vyhledávaným cílem českých výtvarných umělců. Jezdili tam za známými mistry, přitahovala je kosmopolitní atmosféra pařížské školy. Snem každého z nich bylo se v Paříži prosadit, uspořádat výstavu, získat uznání pařížské kritiky. S historickým vývojem se povaha česko-francouzských vztahů měnila: za jejich zlatý věk je považováno období mezi dvěma světovými válkami, za jejich dočasný konec pak podpis mnichovské dohody. A právě jí začíná tato studie, jejímž smyslem je prozkoumat společenské a umělecké souvislosti pobytu českých výtvarných umělců ve Francii od osudného podpisu 29. září 1938 do konce druhé světové války.
Cílem této obrazové publikace je na základě archivních dokumentů vytvořit co možná nejucelenější mozaiku poskládanou z často velmi spletitých osudů umělců, kteří prošli za války Francií. Byla jich celá řada, naše práce se věnuje především těm, kteří byli nějakým způsobem, ať už dobrovolně či nikoliv, přímo účastni na jejím tehdejším dění, zejména Kurtu Grögerovi, Editě Hirschové, Adolfu Hoffmeisterovi, Jiřímu Karsovi, Rudolfu Kunderovi, Františku Kupkovi, Fedoru Loevensteinovi, Františku Matouškovi, Antonínu Pelcovi, Rudolfu Pollakovi, Zdeňku Přibylovi, Josefu Šímovi, Imro Weiner-Kráľovi.
Zsusza Takácsová Zakázaný jazyk
Výbor básní nazvaný Zakázaný jazyk přináší průřez zralým tvůrčím obdobím této „žijící klasičky“, tvorbou, již kritici někdy označují za autorčino „druhé životní dílo“. Jde o poezii iniciovanou devátou básnířčinou sbírkou Utószó (Doslov, 1996), reflektující problematiku křehkosti lidské existence, a pokračující sbírkami A bűnök számbavétele (Evidence hříchů, 1998) a Üdvözlégy, utazás! (Buď pozdravena, cesto!, 2004). Výbor zahrnuje rovněž některé novější, knižně dosud nepublikované básně. Struktura svazku se snaží sledovat způsob komponování básní do volných cyklů, jaký je příznačný pro sbírky, z nichž čerpá. Obsahuje také stěžejní autorčino žánrové „dvojče“: báseň Dnes zemřela mi matka provázenou esejem Báseň svlečená ze šatů, v němž je vznik básně reflektován. Přeložila Lucie Szymanowská.
Robert Walser Večerní čtení
Druhá část výboru krátkých próz Roberta Walsera (1878–1956) navazuje na první část (která vyšla v Opusu v roce 2008 pod názvem Život básníka) a představuje autorovy texty z let 1921–1933, tedy z bernského období a z pozdější doby, kdy už pobýval na klinice ve Waldau. Jeho texty se zdají být hned miniaturou nebo glosou, hned výstižnou črtou nebo krátkou povídkou, informují, popisují a vysvětlují, prostupuje jimi autorova fantazie a vystupují v nich pohádkové bytosti, některé se blíží básním, jiné traktátům. Mnohé z Walserových textů patří k tomu nejlepšímu, co v tomto žánru kdy vzniklo. Přeložil Radovan Charvát.
Igino Ugo Tarchetti Fantastické povídky
Ve stopách svého mistra, E. T. A. Hoffmana, vypráví Tarchetti uhrančivé příběhy, v nichž se realita bipolárně rozpadá. Jeho postavy se setkávají se svými dvojníky, mrtví zasahují do života živých, části původně jednotných celků se rozžívají samostatným životem (jako například amputovaná končetina v povídce Historie jedné nohy), upoutávají na sebe pozornost a probouzejí ve vědomí protagonistů patologické monománie. Tento zájem o fantastické motivy jako nástroje průzkumu skrytých vrstev lidského vědomí činí z Tarchettiho jednoho z raných představitelů evropského modernismu. Přeložil Jiří Pelán.
Justin Quinn Vlny a stromy
Překlad nejnovější, čtvrté sbírky irského básníka mladší generace. Básník a literární kritik Justin Quinn (1968) od roku 1994 žije a pracuje v Praze, kde vyučuje angloamerickou literaturu na univerzitě a překládá českou poezii (Petr Borkovec, Ivan Blatný, J. H. Krchovský). Jeho soustředěná, formálně náročná a k detailu citlivá poezie do sebe zcela samozřejmě absorbuje jak anglickou literární tradici, tak reálie autorova českého domova. Přeložil Tomáš Fürstenzeller.
Zbigniew Herbert Barbar v zahradě
Irský nositel Nobelovy ceny za literaturu a obdivovatel Herbertovy tvorby Seamus Heaney charakterizoval Barbara v zahradě jako „pouť po posvátných místech“ evropské kultury, v níž se však okamžiky úžasu „barbara“ ze světa za železnou oponou mísí se stále přítomným vědomím „vypálené zóny“, kterou v samém centru této „zahrady“ zanechalo 20. století. Barbar v zahradě je sbírka esejů, které představují jakýsi „cestovní deník“ básníka putujícího po místech a textech středomořské Evropy, především jižní Francie a Itálie. Trubadúři, albigenští, autoři italské renesance, anonymní malíři z Lascaux a mistři Trecenta se stávají součástmi mozaiky utkané jak z konkrétních zážitků a smyslových vjemů, tak z meditací nad podstatou umění, nad dědictvím, které nám zanechaly „velké stíny“ dávných autorů a nad vztahem mezi literaturou a dějinami. Přeložil Josef Mlejnek.
Jean Follain Podívaná světa
Jean Follain (1903–1971) vydal své první sbírky v r. 1933, tedy ve vrcholné době surrealismu, přesto jeho poezie nemá se surrealismem mnoho společného, nejvýš ji lze označit za jeho poučenou a ironickou antitezi. Follain se obrací k všednímu světu věcí a lidí, většinou vesnickému nebo maloměstskému a bývá řazen do blízkosti básníků jako Francis Ponge nebo Eugène Guillevic. Ve svých básních J. Follain často zdánlivě prostě líčí všední či takřka bezvýznamné scény a také je nijak neinterpretuje. Typická nostalgie jeho poezie vyplývá z nenápadné konfrontace času lidí a času věcí. Jako by věci byly mnohem trvalejší než pomíjivé skutky i životy lidí, a zároveň právě proto poutaly člověka ke světu. Soubor v překladu Jana Vladislava vychází částečně ze starších Vladislavových převodů, vydaných časopisecky koncem 60. let. Pro toto vydání Jan Vladislav starší české překlady zrevidoval a doplnil o další básně. Jde mimochodem o jednu z posledních knih, jejichž přípravě se Jan Vladislav věnoval.
Robert Walser Procházka
Jeden z nejkrásnějších Walserových textů, povídka Der Spaziergang, byla poprvé otištěna roku 1917. Walser v něm s ironií a téměř nepostižitelným smutkem, využívaje nejjemnějších odstínů jazyka, popisuje nezáviděníhodný, přitom však s ničím nesrovnatelný a nezaměnitelný úděl umělce, a nestěžuje si: v té době mu není ještě čtyřicet a netuší, jak rychle mu budou ubývat síly. Pro něho tak charakteristická nechuť podrobovat se tlakům moderní, dravě nastupující doby je už zřejmě patrná. V srpnu 1914 začala první světová válka a svět se od základů změnil. Walserova tvorba bielského období se zdá být někdy obtížně přijatelná, jako by se odvracela od světských událostí, vzdálena své době, se silným příklonem k idyle a blouznění o kráse, někdy přecházející až v manýru a hraničící s banalitou. Přesto vykazuje zřejmé stopy experimentu a (někdy riskantního?) pokusu o odklon od románu 19. století. Autor v té době hledá literární ostrov ticha, kam by se mohl uchýlit. Jeho realismus je rafinovaný a zatímco konstituuje skutečnost, pokouší se ji okamžitě destabilizovat přemírou atributů a nespoutanou exaltací. K tomu nutno přičíst neúnavnou ironii, která jako by předcházela katastrofě. Subtilní Walserova próza druhého bielského období dává tušit, kolika převleky se autorova já vystrojovalo, než dalo nahlédnout do svého nitra. Přeložil Radovan Charvát.
Josef Hrdlička Loďstvo vyplouvá z temnot
Preciznost, lyričnost a inteligence, s kterými Josef Hrdlička píše o světě kolem sebe, jsou výjimečné. Používá k tomu různé literární formy: od fabliaux přes zdánlivé deníkové zápisy, až po lyrické básně v klasickém stylu.
Robert Pinget Passacaglia
Je vyprávění příběhu otázkou rytmu, melodie, kadence řeči, intonace hlasu? Kolika očima lze uvidět mrtvého muže na hnojišti? Existuje nějaký spolehlivý vypravěč? Experimentální próza Roberta Pingeta (1919–1997), poněkud netypického představitele francouzského nového románu, z roku 1969 inspirovaná původně barokním variačním hudebním útvarem. Přeložil Jiří Reynek.
Štěpán Nosek Na svobodě
Básně z polobdělé jízdy nočním lesem, z mrazem ustrnulého apelplacu, ze spojovací haly smíchovského bytu, z irského předměstí, z provincie, z redakční porady literárního časopisu…Elegie za světem, který snad nikdy ani trochu nebyl. Druhá sbírka básníka z okruhu revue Souvislosti a překladatele současné irské poezie. Básně z let 2003–11.
Vona Groarke Spindrift
Sedmý svazek edice anglofonní poezie EAP. Úplný překlad zatím poslední sbírky jedné z nejvýraznějších irských básnířek dneška (nar. 1964). Hořké básně převážně o lásce. Ať už je jejich dějištěm západní pobřeží Irska, americký univerzitní campus nebo pokoj autorčina manchesterského bytu, propojuje tyto verše světelnost a mrazivá pronikavost mořské tříště z titulní skladby sbírky. Přeložila Daniela Theinová.
Arno Schmidt Leviatan
První české vydání próz autora, který nemá v německé literatuře 20. století obdoby. Nesmlouvavé vyrovnání s nacismem a všemi chatrnými ideologiemi, přesun milionů přesídlenců z východu, milostný příběh, svět pět let po nukleární katastrofě, kterou, jak se zdá, přežil jediný člověk. Nelítostná ironie a humor, styl, který se nepodobá vůbec ničemu. Překlad Michaela Jacobsenová a Radovan Charvát.
|
 |
Petr Halmay Ledolam
Zbigniew Herbert Zátiší s udidlem
Josef Hrdlička Věci světa
Arno Schmidt Cesty do Weilaghiri
|
